Máma nosnice

   Přiznám se, že nemám potuchy, kde jsem se s nošením dětí v šátku poprvé setkala. Ze začátku mě to naprosto míjelo, ale když jsme začali plánovat miminko a já musela čelit otázce, jak budeme například chodit venčit, když normálně chodíme do lesa a po polích, šátek se objevil na scéně. 

   Šátkování vypadá dost složitě, ale ve své podstatě jde jen o tři základní věci:

1. kolínka nad zadečkem (nožičky do tvaru písmene M)
2. nevyztužené, ale podepřené zádíčka, aby nebyla páteř přetěžována
3. pořádně šátek dotáhnout

  Když jsem poprvé uveřejnila svůj záměr šátkovat, nesetkala jsem se s velkým nadšením okolí. Uznávám, že jsem si to představovala tak trochu jako "Hurvajz válku" s tím, že kočár nebude vůbec potřeba (což teď už opravdu není a leží na půdě, ale na začátku přišel vhod). Argumentů, proč je to špatně, bylo nesčetně. Přitom se jedná o věc tak přirozenou, která byla součástí života od nepaměti.... až do doby asi dvě století zpět, kdy přišel pohodlným maminkám na pomoc právě kočárek - jako zjednodušení života, nikoliv jako zdravotní zlepšení pro miminka. Ani doktoři se neshodnou, jestli je šátek správně a když už se dva shodnou, že je špatně, tak si každý myslí, že z jiného důvodu. I mně jsou neustále předkládány nové důvody, když vyvrátím ty původní. Faktem je, že žádná studie šátků ještě nepotvrdila, že by ergonomické nošení mělo být pro dítě nějak špatné.

   Co je ale špatně na kočárku, to nikdo neřeší. Mně osobně nejvíce vadí ta odtažitost a nepřirozenost - strčit dítě do "čehosi" a strkat ho před sebou. Ještě míň se mi líbí navrhované "vystrčit dítě v kočárku ven, aby spalo na čerstvém vzduchu". Vůbec se mi nezamlouvá scénář, kdy se miminko probudí samo v naprosto cizím prostředí a začne plakat, protože máma není poblíž.

  Neuvěřitelnou podporou byla moje máma, která sice nejprve s šátkováním nesouhlasila, ale jako snad jediná si dala tu práci něco si o něm zjistit. Došla k závěru, že to vůbec není tak špatná věc a myslím, že při návštěvě si klidně malého i naváže. I můj manžel byl k šátku zprvu dosti rezervovaný. Myslím ale, že když viděl jak rychle se v něm maličký sklidní a jak dobře se mu tam spí, už má na věc také jiný pohled. A jsem ráda, když ve chvíli kdy malý začne plakat se mi dostane okamžité podpory, že ho mám navázat, aby mu bylo zas dobře. Takže velké díky mami a Kubi! Kéž by bylo víc takto otevřených lidí.

   A zpět na začátek příběhu: Co jsem naprohlížela šátků, meitai klasických i šátkových, přezkových nosítek a babyvaků..... jeden hezčí než druhý. Ale co když se malému v šátku líbit nebude? Přeci jen jsou děti (aspoň jsem to slyšela), které si šátkování tak nějak neužívají. Otázka je, jestli byly šátkovány správně.....Nicméně mít doma šátek za tři tisíce i víc a nikdy ho nepoužít, to je tak trochu na pytel. 

  Rozhodla jsem se proto jít cestu umírněnou. Koupili jsme šátek Little Frog Stony Opal - šátek kvalitní, ale za vcelku rozumnou cenu. Když šátek přišel, opravdu jsem se vyděsila - taková deka! Jak mám něco tak hrubého a nepoddajného navázat na sebe a ještě kolem dítěte?

  Stačilo ale šátek vyprat a párkrát navázat kolem těhotenského bříška a byla z něj úplně jiná a krásně poddajná látka. Poprvé jsem se odhodlala navázat Asi 10 dní po porodu....a nedopadlo to příliš slavně:

  Šátek byl špatně dotažený, malý se v něm utápěl a byl navázaný příliš nízko. Celé navázání mi přitom trvalo určitě dobrých 10 minut, ne-li víc. Jíňu jsem po chvíli odvázala, protože to zkrátka nebylo vůbec pohodlné. To se opakovalo ještě několikrát. Navazovali jsme navíc jen pokud do dalšího kojení zbývaly 2 hodiny, aby to mělo vůbec smysl namáhat se s tím motáním. Byly i dny, kdy jsem nešátkovala vůbec - ať už protože mě bolely záda, nebo z pouhé lenosti. Vždycky jsem to ale překousla a k vázání se vrátila - protože po navázání už zkrátka kočárek nepůsobí vůbec šikovně.

  A před Vánoci, tedy asi měsíc a půl po prvním navázání, jsem se dostali konečně do tohoto stádia:

   Jíňu navážu za 5 minut i s přebalením, vše pěkně dotaženo. Ať už jsou to prdíky, spaní, zvídavost či vycházka, vše řešíme šátkem. A malý je spokojený jak jen může být. Nedokážu si představit nic krásnějšího, než mít své děťátko stále na prsou a slyšet jak spokojeně oddychuje nebo koukat, jak zvídavě pozoruje všechno kolem sebe. A hlavně ten jeho pohled, když se před ním objevím s šátkem a začnu ho na sebe motat - rozzáří se vždycky jako lucernička. V kočárku bych 10 minut uspávala řvoucí dítě a ještě bych na to navíc musela použít dudlík, který mimochodem už taky prakticky neužijeme ;-).

  Zrovna včera jsem už musela šátek přeprat - a tak uplakaný den jsem ještě nezažila. Jak to vůbec ty maminky bez šátku dělají?

  Tak jen se toho nebát! A hlavně se nedat odstrašit lidma, co se tváří, že ví všechno nejlíp a mají potřebu do všeho mluvit a kritizovat, pokud není po jejich.

Látkování - protože zdraví dítěte je víc než mé pohodlí

   Během těhotenství jsem nejednou uvažovala o tom, že budeme používat látkové plenky. Už ani nevím, jak jsem na to došla, ale zkrátka se mi to líbilo nejen jako varianta jak ekologická, ale především ekonomická v porovnání s jednorázovkama.

   Přišel porod a starost o mé úplně první miminko. Jako každá správná novopečená maminka jsem 

z toho byla trochu paf a byla jsem nesmírně ráda za jednorázovky. Používali jsme Bella Happy a když jsem je poprvé rozbalila, byla jsem nadmíru spokojená - nebylo to to smradlavé igelitové cosi, co jsem si pod pojmem jednorázovky představovala. Naopak - pěkné neparfémované plenečky se zvířátkama, které pěkně seděly.

  První dva týdny doma jsme používali pouze jednorázovky. Měli jsme sice látkové plenky Bamboolik (SIO systém) po malé neteřince, ale náš drobek do nich byl ještě malinký a kupovat spešl novorozenecké látkovky mi přišlo nesmyslné. Samozřejmě se nabízelo látkování klasickýma čtvercema - ale co si budeme namlouvat, na to jsem zkrátka byla příliš líná.... 

  Jednorázovky byly tak neuvěřitelně pohodlné a přitom vypadali tak zdravotně nezávadně, že jsem měla obavy, že se mi látkovat ani chtít nebude. Že je to takhle prostě pohodička, manžel navíc kupoval jednorázovky z firemních benefitů, takže ani cena mě netížila a přemýšlela jsem, zda se mi vůbec chce přidělávat si práci.

  Hned jak malý dorostl do pleneček, zkusili jsme přes den látkovat. Začátky jsou vždy těžké a než jsem si vytvořila systém, bylo přebalování dosti časově náročné. Vánoční svátky jsme prostě celé "jednorázovali", já měla hlavu v pejru a byla jsem ráda, že jsem ráda. Postupně se to ale přehouplo a my přes den prakticky jen látkovali. Měli jsme dvoje svrchní kalhotky a nehoda často končila až na nich, takže se musely neustále přepírat a často tak nebyly ani jedny suché, takže jsme skončili zase na jednorázech. Na noc jsem stále dávala "instantní" pleny jakožto pohodlnou variantu, kterou nemusím máchat a nic s ní v noci dělat. 

  Dokoupili jsme ještě dvoje svrchňáčky a pár vnitřních plen (s těmi jsem také ne vždy vystačila), aby mohlo být látkování přes den nepřerušené. Když už jsem měla svrchňáčky podle vlastního vkusu, přiznám se, že jsem látkování propadla a začalo mě bavit. 

  V noci jednou kojíme a přebalujeme, takže i přes noc bychom mohli látkovat, ale nechtělo se mi experimentovat, když s náma v ložnici spí i pracující tatínek. 

  Co mě ale opravdu nakoplo, byla zkušenost před dvěma dny - kulíšek roste a my koupili balení jednorázovek velikosti 3. Když jsem je ale otevřela, nevěřila jsem vlastním očím: nejen, že byly plenky ošklivé jak noc, ale uvnitř na mě čekala vrstva napuštěná tím smradlavým gelovým absorbérem. Takové chemie aby se člověk skoro bál dotknout. Chápu, že čím je dítě větší, tím víc toho vytvoří a plenky mého oblíbeného "designu" by to už asi neudržely. I přesto - naštvaně jsem začala hledat informace o jednorázových plenkách. A to jsem se podivila, když jsem se dočetla například toto:

....potenciálním zdrojem rizika je samotný gelový absorbér. V dostupných zdrojích se uvádí, že kontakt polyakrylátu sodného s kůží může vyvolat podráždění, mokvání, horečku. V r. 1985 se přestal používat při výrobě tamponů jakožto zdroj toxického stafylokokového šoku, pozření 5 g této látky může dítě i zabít.... V r. 2000 proběhla v Anglii odborná analýza 5 nejznámějších typů jednorázových plenek, v každém z nich bylo objeveno stopové množství tributyl cínu, toxické organokovové chemikálii, která působí škodlivě na nervový a hormonální systém. Množství bylo sice malé a možná i tato chemikálie v takovém minimálním množství není škodlivá, ale jestliže má dítko na sobě plenku 24 hodin po 2 roky, je vystaveno působení této látky nakonec déle než povoluje limit WHO (Světová zdravotnická organizace)....

(zdroj: http://www.branakdetem.cz/clanek/slozeni-jednorazovych-plen-61)

  Vážně chci něco takového dítěti dávat na zadeček? Ne, to jsem věděla ještě než jsem vůbec začala nějaké informace hledat. Články mě jenom utvrdily v tom, co jsem již věděla - trochu víc práce pro mě není nic v porovnání s tím, že chráním zdraví svého dítěte, i kdyby byly informace o škodlivosti látek obsažených v plenkách přehnané. Není to ale jen jednorázová plenková chemie, která je na celém tomto systému špatně. U malých kloučků vede ke snížení plodnosti, u holčiček k většímu riziku močových cest. Informací je spousty, a to i odborných, nejen na "populárních" stránkách pro maminky. Stačí jen použít Google.  Další moc pěkný článek srovnávající výhody a nevýhody různých druhů plen a především jejich zdravotní rizika je například zde.

   Výsledek? Kus rodičovského příspěvku padl na nákup a dnes k nám jede kurýr s několika nočníma plenkama, pár AIO plenkama (abychom mohli pohodlně látkovat i při návštěvě u paní doktorky) a já budu mít radost, když Jíňovi na zadek ten zelený sajrajt už nikdy nedám <3 Teď už jen naučit tatínka, aby se látkování nebál, protože mu to jde skvěle ;-).