pondělí 19. prosince 2016

Rychlé perníčky pro velké i pro ty úplně nejmenší

  Mít doma o Vánocích "jednoročáka" znamená mimo jiné především to, že člověk neustále bojuje s přilivem sladkostí plných cukru. A není obrany. Všichni se cpou. A takhle malý človíček už je přecijen dost velký, aby si to v hlavě dal dohromady a přišel s výrazem ve tváři, který znamená jediné: "když vy jo, tak proč ne taky já?" 

  Už jsem dělala medvědí tlapky, kde jsem dost omezila množství cukru. Měli úspěch, ale pořád v nich cukr je. A navíc i dost kakaa, což teď, když se nám rozběhl atopický ekzém, dávat nechci. Udělala jsem proto hokus pokus a vycucala si z prstu recept na perníčky, které by mi složením vyhovovaly pro prďolu, ale zároveň byly akceptovatelné i naším rozmlsaným taťuldou.

INGREDIENCE (asi na 2 plechy)

160 g zcukernatělého medu
2 vejce
100 g másla (úplně změklé)
perníkové koření (tak nějak odhadem, asi 1-1,5 lžičky)
lžička jedlé sody
400 g celozrnné špaldové mouky

  Vše jsem postupně smíchala, žádné procesy, prostě jak to bylo, tak jsem to postupně přidávala. Udělala hroudu a vrzla do lednice uležet přes noc. Další den jsem pak vyválela, vykrájela a dala péct na 175°C na 5-6 minut. Před pečením ještě potřít rozšlehaným vejcem. Potřela jsem je i po vytáhnutí, aby byly pěkně lesklé, ale to už příště neudělám. No, a je hotovo :) Kdo chce přidat trochu kakaa, pro barvu, samozřejmě je to možné. 


  A jak ozdobit, když ne cukrovou polevou? Stačí přece mandlička :) Pro menší před konzumací vydloubne maminka či tatínek. Úplně stačí ale veselé tvary a žádné zdobení pak není potřeba. Perníčky jsou křehounké, sladké až až a u nás šmakují všem! 


  Přikládám ještě amatérské foto. Brzy se snad dostanu k pečení další várky a vyměním foto za kvalitnější. Díky za pochopení a šťastné a veselé! ;)


čtvrtek 28. ledna 2016

Máma nosnice

   Přiznám se, že nemám potuchy, kde jsem se s nošením dětí v šátku poprvé setkala. Ze začátku mě to naprosto míjelo, ale když jsme začali plánovat miminko a já musela čelit otázce, jak budeme například chodit venčit, když normálně chodíme do lesa a po polích, šátek se objevil na scéně. 

   Šátkování vypadá dost složitě, ale ve své podstatě jde jen o tři základní věci:

  1. kolínka nad zadečkem (nožičky do tvaru písmene M)
  2. nevyztužené, ale podepřené zádíčka, aby nebyla páteř přetěžována
  3. pořádně šátek dotáhnout
  Když jsem poprvé uveřejnila svůj záměr šátkovat, nesetkala jsem se s velkým nadšením okolí. Uznávám, že jsem si to představovala tak trochu jako "Hurvajz válku" s tím, že kočár nebude vůbec potřeba (což teď už opravdu není a leží na půdě, ale na začátku přišel vhod). Argumentů, proč je to špatně, bylo nesčetně. Přitom se jedná o věc tak přirozenou, která byla součástí života od nepaměti.... až do doby asi dvě století zpět, kdy přišel pohodlným maminkám na pomoc právě kočárek - jako zjednodušení života, nikoliv jako zdravotní zlepšení pro miminka. Ani doktoři se neshodnou, jestli je šátek správně a když už se dva shodnou, že je špatně, tak si každý myslí, že z jiného důvodu. I mně jsou neustále předkládány nové důvody, když vyvrátím ty původní. Faktem je, že žádná studie šátků ještě nepotvrdila, že by ergonomické nošení mělo být pro dítě nějak špatné.

   Co je ale špatně na kočárku, to nikdo neřeší. Mně osobně nejvíce vadí ta odtažitost a nepřirozenost - strčit dítě do "čehosi" a strkat ho před sebou. Ještě míň se mi líbí navrhované "vystrčit dítě v kočárku ven, aby spalo na čerstvém vzduchu". Vůbec se mi nezamlouvá scénář, kdy se miminko probudí samo v naprosto cizím prostředí a začne plakat, protože máma není poblíž.

  Neuvěřitelnou podporou byla moje máma, která sice nejprve s šátkováním nesouhlasila, ale jako snad jediná si dala tu práci něco si o něm zjistit. Došla k závěru, že to vůbec není tak špatná věc a myslím, že při návštěvě si klidně malého i naváže. I můj manžel byl k šátku zprvu dosti rezervovaný. Myslím ale, že když viděl jak rychle se v něm maličký sklidní a jak dobře se mu tam spí, už má na věc také jiný pohled. A jsem ráda, když ve chvíli kdy malý začne plakat se mi dostane okamžité podpory, že ho mám navázat, aby mu bylo zas dobře. Takže velké díky mami a Kubi! Kéž by bylo víc takto otevřených lidí.

   A zpět na začátek příběhu: Co jsem naprohlížela šátků, meitai klasických i šátkových, přezkových nosítek a babyvaků..... jeden hezčí než druhý. Ale co když se malému v šátku líbit nebude? Přeci jen jsou děti (aspoň jsem to slyšela), které si šátkování tak nějak neužívají. Otázka je, jestli byly šátkovány správně.....Nicméně mít doma šátek za tři tisíce i víc a nikdy ho nepoužít, to je tak trochu na pytel. 

  Rozhodla jsem se proto jít cestu umírněnou. Koupili jsme šátek Little Frog Stony Opal - šátek kvalitní, ale za vcelku rozumnou cenu. Když šátek přišel, opravdu jsem se vyděsila - taková deka! Jak mám něco tak hrubého a nepoddajného navázat na sebe a ještě kolem dítěte?

  Stačilo ale šátek vyprat a párkrát navázat kolem těhotenského bříška a byla z něj úplně jiná a krásně poddajná látka. Poprvé jsem se odhodlala navázat Asi 10 dní po porodu....a nedopadlo to příliš slavně:



  Šátek byl špatně dotažený, malý se v něm utápěl a byl navázaný příliš nízko. Celé navázání mi přitom trvalo určitě dobrých 10 minut, ne-li víc. Jíňu jsem po chvíli odvázala, protože to zkrátka nebylo vůbec pohodlné. To se opakovalo ještě několikrát. Navazovali jsme navíc jen pokud do dalšího kojení zbývaly 2 hodiny, aby to mělo vůbec smysl namáhat se s tím motáním. Byly i dny, kdy jsem nešátkovala vůbec - ať už protože mě bolely záda, nebo z pouhé lenosti. Vždycky jsem to ale překousla a k vázání se vrátila - protože po navázání už zkrátka kočárek nepůsobí vůbec šikovně.

  A před Vánoci, tedy asi měsíc a půl po prvním navázání, jsem se dostali konečně do tohoto stádia:



   Jíňu navážu za 5 minut i s přebalením, vše pěkně dotaženo. Ať už jsou to prdíky, spaní, zvídavost či vycházka, vše řešíme šátkem. A malý je spokojený jak jen může být. Nedokážu si představit nic krásnějšího, než mít své děťátko stále na prsou a slyšet jak spokojeně oddychuje nebo koukat, jak zvídavě pozoruje všechno kolem sebe. A hlavně ten jeho pohled, když se před ním objevím s šátkem a začnu ho na sebe motat - rozzáří se vždycky jako lucernička. V kočárku bych 10 minut uspávala řvoucí dítě a ještě bych na to navíc musela použít dudlík, který mimochodem už taky prakticky neužijeme ;-).

  Zrovna včera jsem už musela šátek přeprat - a tak uplakaný den jsem ještě nezažila. Jak to vůbec ty maminky bez šátku dělají?

  Tak jen se toho nebát! A hlavně se nedat odstrašit lidma, co se tváří, že ví všechno nejlíp a mají potřebu do všeho mluvit a kritizovat, pokud není po jejich.


čtvrtek 21. ledna 2016

Látkování - protože zdraví dítěte je víc než mé pohodlí

   Během těhotenství jsem nejednou uvažovala o tom, že budeme používat látkové plenky. Už ani nevím, jak jsem na to došla, ale zkrátka se mi to líbilo nejen jako varianta jak ekologická, ale především ekonomická v porovnání s jednorázovkama.


   Přišel porod a starost o mé úplně první miminko. Jako každá správná novopečená maminka jsem 
z toho byla trochu paf a byla jsem nesmírně ráda za jednorázovky. Používali jsme Bella Happy a když jsem je poprvé rozbalila, byla jsem nadmíru spokojená - nebylo to to smradlavé igelitové cosi, co jsem si pod pojmem jednorázovky představovala. Naopak - pěkné neparfémované plenečky se zvířátkama, které pěkně seděly.

  První dva týdny doma jsme používali pouze jednorázovky. Měli jsme sice látkové plenky Bamboolik (SIO systém) po malé neteřince, ale náš drobek do nich byl ještě malinký a kupovat spešl novorozenecké látkovky mi přišlo nesmyslné. Samozřejmě se nabízelo látkování klasickýma čtvercema - ale co si budeme namlouvat, na to jsem zkrátka byla příliš líná.... 

  Jednorázovky byly tak neuvěřitelně pohodlné a přitom vypadali tak zdravotně nezávadně, že jsem měla obavy, že se mi látkovat ani chtít nebude. Že je to takhle prostě pohodička, manžel navíc kupoval jednorázovky z firemních benefitů, takže ani cena mě netížila a přemýšlela jsem, zda se mi vůbec chce přidělávat si práci.

  Hned jak malý dorostl do pleneček, zkusili jsme přes den látkovat. Začátky jsou vždy těžké a než jsem si vytvořila systém, bylo přebalování dosti časově náročné. Vánoční svátky jsme prostě celé "jednorázovali", já měla hlavu v pejru a byla jsem ráda, že jsem ráda. Postupně se to ale přehouplo a my přes den prakticky jen látkovali. Měli jsme dvoje svrchní kalhotky a nehoda často končila až na nich, takže se musely neustále přepírat a často tak nebyly ani jedny suché, takže jsme skončili zase na jednorázech. Na noc jsem stále dávala "instantní" pleny jakožto pohodlnou variantu, kterou nemusím máchat a nic s ní v noci dělat. 

  Dokoupili jsme ještě dvoje svrchňáčky a pár vnitřních plen (s těmi jsem také ne vždy vystačila), aby mohlo být látkování přes den nepřerušené. Když už jsem měla svrchňáčky podle vlastního vkusu, přiznám se, že jsem látkování propadla a začalo mě bavit. 


  V noci jednou kojíme a přebalujeme, takže i přes noc bychom mohli látkovat, ale nechtělo se mi experimentovat, když s náma v ložnici spí i pracující tatínek. 

  Co mě ale opravdu nakoplo, byla zkušenost před dvěma dny - kulíšek roste a my koupili balení jednorázovek velikosti 3. Když jsem je ale otevřela, nevěřila jsem vlastním očím: nejen, že byly plenky ošklivé jak noc, ale uvnitř na mě čekala vrstva napuštěná tím smradlavým gelovým absorbérem. Takové chemie aby se člověk skoro bál dotknout. Chápu, že čím je dítě větší, tím víc toho vytvoří a plenky mého oblíbeného "designu" by to už asi neudržely. I přesto - naštvaně jsem začala hledat informace o jednorázových plenkách. A to jsem se podivila, když jsem se dočetla například toto:




....potenciálním zdrojem rizika je samotný gelový absorbér. V dostupných zdrojích se uvádí, že kontakt polyakrylátu sodného s kůží může vyvolat podráždění, mokvání, horečku. V r. 1985 se přestal používat při výrobě tamponů jakožto zdroj toxického stafylokokového šoku, pozření 5 g této látky může dítě i zabít.... V r. 2000 proběhla v Anglii odborná analýza 5 nejznámějších typů jednorázových plenek, v každém z nich bylo objeveno stopové množství tributyl cínu, toxické organokovové chemikálii, která působí škodlivě na nervový a hormonální systém. Množství bylo sice malé a možná i tato chemikálie v takovém minimálním množství není škodlivá, ale jestliže má dítko na sobě plenku 24 hodin po 2 roky, je vystaveno působení této látky nakonec déle než povoluje limit WHO (Světová zdravotnická organizace)....


(zdroj: http://www.branakdetem.cz/clanek/slozeni-jednorazovych-plen-61)

  Vážně chci něco takového dítěti dávat na zadeček? Ne, to jsem věděla ještě než jsem vůbec začala nějaké informace hledat. Články mě jenom utvrdily v tom, co jsem již věděla - trochu víc práce pro mě není nic v porovnání s tím, že chráním zdraví svého dítěte, i kdyby byly informace o škodlivosti látek obsažených v plenkách přehnané. Není to ale jen jednorázová plenková chemie, která je na celém tomto systému špatně. U malých kloučků vede ke snížení plodnosti, u holčiček k většímu riziku močových cest. Informací je spousty, a to i odborných, nejen na "populárních" stránkách pro maminky. Stačí jen použít Google.  Další moc pěkný článek srovnávající výhody a nevýhody různých druhů plen a především jejich zdravotní rizika je například zde.







   Výsledek? Kus rodičovského příspěvku padl na nákup a dnes k nám jede kurýr s několika nočníma plenkama, pár AIO plenkama (abychom mohli pohodlně látkovat i při návštěvě u paní doktorky) a já budu mít radost, když Jíňovi na zadek ten zelený sajrajt už nikdy nedám <3 Teď už jen naučit tatínka, aby se látkování nebál, protože mu to jde skvěle ;-).


středa 11. listopadu 2015

Domácí kečup

    Trošku jsme měli letos přeúrodu rajčat. A protože mrchy vyskakovaly na keřících jak divé, nestihly na podzim dozrát. Nazelenalé rajčata jsme posbírali a nechali dozrát vevnitř. Samo sebou, že je to pořád lepší než supermarketovky, ale tak nějak už to není "vončo". No jenže co se 4 kilama rajčat.....

     ......tak jsme se pustili poprvé do domácího kečupu :)

Na kečup z jednoho kila rajčat potřebujeme:

  • 13 dkg cibule
  • 13 dkg jablek
  • 7 dkg cukru (dávám třtinový, anšto bílý doma nevedeme)
  • 70 ml 8% octa
  • 70 ml vody
  • 3 kuličky nového koření
  • 5-6 kuliček černého pepře
  • špetku mleté skořice
  • 1 lžička mleté sladké papriky
  • 1 bobkový list
  • 2 hřebíčky
  • půl lžíce soli

1. Napůlíme rajčata (pokud možno hodně zralá rajčata) a vložíme do hrnce.
2. Přidáme jablka na čtvrtky (i se slupkou) a oloupanou cibuli nakrájenou na hrubo.
3. Dále přidáme ocet, vodu a koření.
4. Vaříme až do zhoustnutí (asi jedna hodina, ale klidně déle, aby měl kečup pěknou hustou konzistenci), občas promícháme. 
5. Vyndáme koření a kečup rozmixujeme ponorným mixérem.
6. Hotový kečup už pouze propasírujeme přes síto (dostatečně husté, aby zadrželo pecičky z rajčat) a nalijeme do skleniček.
7. Sterilujeme asi 20 minut.



Dobrého chuťana přejeme. Snad bude mít kečup úspěch tak jako u nás :-)

UPOZORNĚNÍ: Vaření kečupu podle tohoto receptu může vyvolat porod ;-)


neděle 25. října 2015

Háčkovaný vánoční věnec


   Blíží se nám Vánoce, a protože konečně budeme slavit u nás doma, rozhodla jsem se na dveře vytvořit vánoční věnec.

   Vypadá hezky přitom je neuvěřitelně jednoduchý:
  • uháčkujeme řetízek s 20 očky (více či méně, podle toho, jak chcete velké jednotlivé barevné části)
  • spojíme do kola
  • háčkujeme okolo do zblbnutí (já jsem měla jednotlivé části dlouhé 56 cm)
  • za pochodu plníme rourky dutým vláknem - ne moc, jen tak přiměřeně, aby se pak dobře zaplétaly
  • tak učiníme celem 3x v barevné kombinaci, jaká nám vyhovuje
  • rourky spleteme do copu a na koncích spojíme
    • doporučuji si je po zapletení spojit zavíracími špendlíky, jinak se usakrujete
  • nakonec jsem už jen přidala dvě rolničky, mašli a očko na pověšení na zadní stranu
- pozn. č. 1: já pro svůj věnec použila přízi elian nicky v barvách bílá, trávová a vínová, vyšívací nit  zlatku, dvě rolničky o průměru 15 mm a saténovou stuhu o šířce 20 mm 
- pozn. č. 2: pokud chcete barvičky se zlatou, jako to mám já u červené rourky, je zbytečné kupovat efektní příze, které stojí zbytečně moc - k červené jsem při háčkování přidala zlatou vyšívací nit, která stojí pár korun a efekt je stejně krásný :o)


středa 21. října 2015

Domácí prací gel a aviváž

    V poslední době se velice rozšířila móda prát ve vlastním pracím gelu. Reakce se různí - někdo si to nemůže vynachválit, někdo nadává jak špaček, že je to k ničemu. Vzhledem k tomu, že jsem se trápila, v čem vyprat oblečení mimískovi, protože klasické prací prášky/gely jsou tak prosycené svinstvem a parfémama, že to snad ani není možné, řekla jsem si, že to zkusím. Přitom výroba domácího pracího gelu není nikterak časově náročná záležitost. Za 10 minut máte hotovo se vším všudy. A ušetříte peněz jak želez! :D

    Návod jsem našla na blogu Pavly Dandové (celý článek zde) a tímto jí moc děkuji, že mi byla v mnoha směrech velkou inspirací.

    Potřebujeme:

  • jádrové mýdlo (stojí kolem 20 Kč/200 gramů, běžně koupíte v drogerii či supermarketu)
  • sodu na praní (tu jsem koupila zde spolu s éterickými olejíčky; stojí pakatel a na výrobu je jí potřeba směšně málo) .... a dál už ani ťuk chemie, vážně
  • horkou vodu
  • případně i vonný olejíček (já koupila levandulový, aby se malému pěkně usínalo; je to čistě přírodní, jen zatraceně koncentrované, takže opatrně při manipulaci)

    Mýdlo je potřeba nastrouhat. To je nejhorší práce z celé výroby. Jak už máte jednou nastrouháno, vydrží vám mýdlo na několik várek, takže přežít se to dá.

   Protože nemám větší nádobu, kterou bych byla ochotna obětovat na prací gel a do které bych si odvážila nalít vařící vodu, dělám zatím v jedné várce pouze půl litru gelu. I tak to stačí na několik praček a aspoň mám gel stále "čerstvý". 

   Na půl litru gelu dávám 10 gramů sody a 10 gramů mýdla. Sody dejte klidně poloviční množství, pokud máte relativně měkkou vodu (zbytečně moc sody by mohlo vést k šednutí bílého prádla). U nás je to s tvrdostí bída, takže sodou nešetříme.

  • Do 10 gramů mýdla přiliju asi 300 ml vařící vody a pořádně rozmíchám. 
  • Přisypu 10 gramů sody na praní a opět zamíchám.
  • Přikápnu pár kapek vonného olejíčku.
  • Přiliju 200 ml studené vody, opět zamíchám a nechám zchladnout.
   Po zchladnutí bude mít gel takovou rosolovitou strukturu. Po jejím rozmíchání by měl gel již zůstat tekutý. To se mě nikdy nepovedlo - jsou z toho grcky v tekutině (možná je to tím, že v prádelně máme pěknou zimu), ale na praní to nemá vliv.


A co aviváž

    K praní jistě patří i nějaká aviváž. Vzhledem k tomu, že jsem se do výroby domácího pracího gelu pustila s tím, že chci co nejméně parfémované a chemické praní, bylo na snadě, že se chci vyhnout i aviváži, která je v tomhle směru úplně stejné zlo. 

   Místo aviváže stačí přidat trochu obyčejného octa. Barvy jsou pak krásné a prádlo mnohem měkčí než po aviváži. Prádlo octem opravdu nenačichne, i když jsem se toho bála. 


Zkušenost

  Protože jsem k domácímu pracímu gelu měla trochu nedůvěřivý přístup, rozhodla jsem se ho použít nejdřív na deky a ručníky pro našeho chlupáče. Je pravda, že po vyprání prádlo nevoní jak blázen tou svěžestí, kterou nás oblbují v reklamách. Je prostě cítit čistotou. A když zaboříte nos, ucítíte trochu vonný olejíček. Po pár vypráních jsem si na to tak zvykla, že když jsme pak dědili látkové pleny pro malého, musela jsem je všechny přeprat, protože mi z klasického prášku prostě voněly tak moc, až mě to dráždilo. 

  Co se týče octa místo aviváže, nemůžu si ho vynachválit. Jediným úskalím jsou vlněné věci, deky a podobné. Ty trošku octem cítit jsou, ale opravdu minimálně a já jsem pro příště poučená. 

  Domácí prací gel není tak účinný co se týče odstraňování skvrn - aspoň já mám takový pocit. Na klasické vyprání od potu a onošení, kterého je u nás v domácnosti 99% ale stačí úplně bohatě. No a když příjde nějaká skvrna, záložní komerční prášek tady je..... a nebo staré dobré žlučové mýdlo ;o).

  Když chci, aby prádlo vonělo trošku víc, vezmu rozprašovač, naplním vodou, přidám pár kapek vonného olejíčku, zatřepu, a před žehlením prádlo jemně popráším. Jen v případě levandulového olejíčku to má malé úskalí - u žehlení pak pravidelně usínám ;o).

pondělí 19. října 2015

Dýňový koláč čili Pumpkin pie

    Dýňový koláč si ještě moc nenašel cestu k českým strávníkům, přitom se jedná o úžasnou dobrotu, kterou když jednou ochutnáte, budete se vžydcky těšit na podzim a dýňové období.

Co budeme potřebovat (používám 24cm koláčovou formu)


Na těsto:


  • 200 g másla
  • 100 g hnědého cukru
  • špetka vanilky
  • 1 vejce
  • 300 g hl. mouky
  • dvě špetky hrubomleté soli


Na náplň:

  • 250 g dýně povařené ve sladké vodě (rozmixované či propasírované; já jen rozmixuju tyčovým mixérem) + je možné přidat trochu slupky z dýně, pokud ji máte z vlastní zahrádky nebo od někoho důvěryhodného (přidá na chuti a barvě)
  • 250 g plnotučného rtvaru
  • 130 g hnědého cukru
  • kávová lžička másla
  • 3 vejce
  • 100 ml zakys. sm. (min. 30%)
  • špetka vanilky, špetka mletého zázvoru (+ trochu čerstvého najemno nastrouhaného), skořice a muškátového oříšku
  • špetka soli

Co teď s tím

  • máslo utřeme s cukrem
  • přidáme ostatní přísady a propracujeme na hladké těsto
  • dáme odpočívat do lednice na 1-2 hodiny
  • těsto vyválíme a vložéme do vymazané a vysypané formy + vysoké okraje (aby se nevylila náplň)
  • trochu propícháme a dáme do trouby na 220 °C na 5 minut (pozor, ať se nepřipálí kraje) - ideálně do zezlátnutí

  • všechny ingredience na náplň smícháme
  • nalijeme do ještě horké formy s předpečeným těstem a pečeme na 140 °C dalších asi 30 minut

    Že je koláč hotový poznáme podle pevné a pružné náplně.



    Úplně nejlepší je až druhý den ;o)

    DOBROU CHUŤ