Domácí prací gel a aviváž

    V poslední době se velice rozšířila móda prát ve vlastním pracím gelu. Reakce se různí - někdo si to nemůže vynachválit, někdo nadává jak špaček, že je to k ničemu. Vzhledem k tomu, že jsem se trápila, v čem vyprat oblečení mimískovi, protože klasické prací prášky/gely jsou tak prosycené svinstvem a parfémama, že to snad ani není možné, řekla jsem si, že to zkusím. Přitom výroba domácího pracího gelu není nikterak časově náročná záležitost. Za 10 minut máte hotovo se vším všudy. A ušetříte peněz jak želez! :D

    Návod jsem našla na blogu Pavly Dandové (celý článek zde) a tímto jí moc děkuji, že mi byla v mnoha směrech velkou inspirací.

    Potřebujeme:

• jádrové mýdlo (stojí kolem 20 Kč/200 gramů, běžně koupíte v drogerii či supermarketu)
• sodu na praní (tu jsem koupila zde spolu s éterickými olejíčky; stojí pakatel a na výrobu je jí potřeba směšně málo) .... a dál už ani ťuk chemie, vážně
• horkou vodu
• případně i vonný olejíček (já koupila levandulový, aby se malému pěkně usínalo; je to čistě přírodní, jen zatraceně koncentrované, takže opatrně při manipulaci)

    Mýdlo je potřeba nastrouhat. To je nejhorší práce z celé výroby. Jak už máte jednou nastrouháno, vydrží vám mýdlo na několik várek, takže přežít se to dá.

   Protože nemám větší nádobu, kterou bych byla ochotna obětovat na prací gel a do které bych si odvážila nalít vařící vodu, dělám zatím v jedné várce pouze půl litru gelu. I tak to stačí na několik praček a aspoň mám gel stále "čerstvý". 

   Na půl litru gelu dávám 10 gramů sody a 10 gramů mýdla. Sody dejte klidně poloviční množství, pokud máte relativně měkkou vodu (zbytečně moc sody by mohlo vést k šednutí bílého prádla). U nás je to s tvrdostí bída, takže sodou nešetříme.

• Do 10 gramů mýdla přiliju asi 300 ml vařící vody a pořádně rozmíchám. 
• Přisypu 10 gramů sody na praní a opět zamíchám.
• Přikápnu pár kapek vonného olejíčku.
• Přiliju 200 ml studené vody, opět zamíchám a nechám zchladnout.

   Po zchladnutí bude mít gel takovou rosolovitou strukturu. Po jejím rozmíchání by měl gel již zůstat tekutý. To se mě nikdy nepovedlo - jsou z toho grcky v tekutině (možná je to tím, že v prádelně máme pěknou zimu), ale na praní to nemá vliv.

A co aviváž

    K praní jistě patří i nějaká aviváž. Vzhledem k tomu, že jsem se do výroby domácího pracího gelu pustila s tím, že chci co nejméně parfémované a chemické praní, bylo na snadě, že se chci vyhnout i aviváži, která je v tomhle směru úplně stejné zlo. 

   Místo aviváže stačí přidat trochu obyčejného octa. Barvy jsou pak krásné a prádlo mnohem měkčí než po aviváži. Prádlo octem opravdu nenačichne, i když jsem se toho bála. 

Zkušenost

  Protože jsem k domácímu pracímu gelu měla trochu nedůvěřivý přístup, rozhodla jsem se ho použít nejdřív na deky a ručníky pro našeho chlupáče. Je pravda, že po vyprání prádlo nevoní jak blázen tou svěžestí, kterou nás oblbují v reklamách. Je prostě cítit čistotou. A když zaboříte nos, ucítíte trochu vonný olejíček. Po pár vypráních jsem si na to tak zvykla, že když jsme pak dědili látkové pleny pro malého, musela jsem je všechny přeprat, protože mi z klasického prášku prostě voněly tak moc, až mě to dráždilo. 

  Co se týče octa místo aviváže, nemůžu si ho vynachválit. Jediným úskalím jsou vlněné věci, deky a podobné. Ty trošku octem cítit jsou, ale opravdu minimálně a já jsem pro příště poučená. 

  Domácí prací gel není tak účinný co se týče odstraňování skvrn - aspoň já mám takový pocit. Na klasické vyprání od potu a onošení, kterého je u nás v domácnosti 99% ale stačí úplně bohatě. No a když příjde nějaká skvrna, záložní komerční prášek tady je..... a nebo staré dobré žlučové mýdlo ;o).

  Když chci, aby prádlo vonělo trošku víc, vezmu rozprašovač, naplním vodou, přidám pár kapek vonného olejíčku, zatřepu, a před žehlením prádlo jemně popráším. Jen v případě levandulového olejíčku to má malé úskalí - u žehlení pak pravidelně usínám ;o).